Přežila jsem léčení homosexuality

Připouštím, že jsem vůči své homosexualitě bezmocná. Jako členka křesťanské základní skupiny jsem vyslovila tato slova s tím, že jsem je chápala jako první krok k překonání svého sexuálního zaměření. Píši zde jako člověk, který přežil působení "duchovní služby ex-gay". O této formě pastorace se prohlašuje, že je schopna uzdravovat lidi z toho, že jsou gayové.

Na začátku této mé zkušenosti byl rozhovor s pastoračním pracovníkem, který popisoval duchovní službu ex-gay jako cestu k "uzdravení" z homosexuality. Jako zranitelný mladý člověk dychtivý po společenském přijetí a podpoře ze strany církve jsem se zapojila do Regenerace, baltimorské základní skupiny pod dohledem organizace Exodus International. Zúčastňovala jsem se skupinových setkání založených na modelu dvanácti kroků.

Během roku jsem se stala součástí týmu, který tuto duchovní službu vedl. Vedla jsem schůze skupiny, nabízela jsem "učení" ve dvanácti krocích, oslovovala jsem skupiny sdílející ex-gay zkušenost a poskytovala jsem ex-gay poradenství. Snažila jsem se tím o "uzdravení" a "osvobození".

Po celou tuto dobu se mé myšlenky, city a vztahy nezměnily. Bylo mi řečeno, že mám odmítnout svou sexuální orientaci, být více ženská a ukončit vztahy s gayi a lesbičkami, aby mé "uzdravování" pokročilo dále. I když jsem si to v té době neuvědomovala, poškozovalo mne to.

Když jsem nakonec Regeneraci opustila, bojovala jsem dále s bolestivými pocity pochybnosti nad sebou, sebeodsuzování a hanby, které přinesla má účast ve skupině. Začala jsem se potýkat se svou podvědomou homofobií.

Následoval dlouhý těžký boj o spiritualitu a o pravé sebepřijetí. Plně jsem odmítla pojetí ex-gay. Začala jsem zápasit o to, co znamená být lesbičkou. Pochybovala jsem, je-li mé sexuální zaměření sladitelné s církví. Realita sama rychle zapracovala. Během pár týdnů mne začali členové církve, do níž jsem chodila, obtěžovat. Volali mi do práce. Nekonečné dotazování a omílání bible se staly pravidelnou součástí mého života.

Nakonec vůdce Regenerace požadoval, abych spolu se svou partnerkou, pokud nezměníme způsob života, opustila svou církev. Udělaly jsme to.

Tehdy jsem se často ohlížela po nějaké pomoci, ale můj podpůrný systém selhal. To, že lidé kolem mne vnímali můj život jako hříšný, nás rozdělilo. Musela jsem si zvolit mezi svou sexuální orientací a jejich spojenectvím. Můj extrémní smutek ze ztráty "přátel" vyvážila důvěra, že bude možno vybudovat nové vztahy.

Opravdu během osmi měsíců má církev a mí přátelé zmizeli a zůstal jen stín jejich přesvědčení o vlastní spravedlnosti. Následkem brutality, již jsem zakusila, jsem začala zpochybňovat Boha i církev. Nebyla jsem si jista, chci-li být zapojena do instituce, která podporuje tolik nenávisti a strachu, sexismu a homofobie.

Dnes mám spiritualitu, která mi umožňuje lépe pochopit, jak Bůh přesahuje církev a jak chybují lidské instituce. Následkem bolesti a úzkosti, jež jsem pociťovala, když jsem se zúčastňovala církevního života, se dnes nepodílím na žádném náboženství, které se stalo institucí. Má duchovní cesta ale pokračuje.

V době, kdy jsem byla zapojena do "duchovní služby ex-gay", zažila jsem jednu proměňující zkušenost. Našla jsem životní partnerku. V únoru 1997 slavíme dvanácté výročí.

Zdroj: http://logos.gl.cz/ls-dokumenty/survivor.phtml